Jak jsem se chtěla stát minimalistou

8. února 2014 v 19:07 | Hana H.
Od jisté doby trpím úchylkou zbavování se věcí, vždycky to přijde nárazově, jako záchvaty přežírání, nakupování,... Dost se to podobá záchvatům uklízení, ale vyhazujete tak nějak víc věcí. Stupňuje se to. Dřív mi stačilo, že jsem vyházela papíry, narvala plyšáky/oblečení/knihy do igelitových sáčků a exportovala je do jiné místnosti, nenositelné oblečení jsem vyřadila, vymazala "stažené soubory" z laptopu a měla jsem na pár měsíců blažený klid. Eliminovala jsem VIDITELNÉ věci na minimum, ale pak mi začaly vadit věci i v šuplících a to jsou tato místa poloprázdná, neboť si u nich potrpím až na sterilní pořádek. V šuplících musí být vše rozřazeno a srovnáno..... dnes jsem ve stadiu, kdy jsem skříň vyměnila za proutěný koš, zbavuju se ÚLOVKŮ STOLETÍ (bláznivé věcičky ze sekáče, který by patrně nikdo nekoupil) a uvažuju o zrušení své skrovné knihovničky.
V souvislosti s touto mou úchylkou jsem při brozdání na internetu našla nový životní styl, který se objevuje v reakci na náš konzum, ten je v posledních letech často kritizován a to není nic jihého než minimalismus. Měli jsme minimalismus v umění, architektuře, módě, tak teď ho budeme mít v životě. Já jsem se pro tuto myšlenku nadchla. Během několika málo hodin jsem měla přečtené blogy, které se této problematice věnují. Stáhla jsem si knihu Lea Babauty, který je guru minimalismu a už už jsem se chystala na sepsání sta věcí, které nezbytně potřebuji a zbytek jsem chtěla prodat, věnovat, vyhodit.
Vystřízlivění z této euforie přišlo právě při čtení Babautova návodu k minimalistickému bytí a nebytí. Od jisté doby nejsem fanoušek východních filosofií, rovnováhy a "funkcionalismu" v žití a na tom je právě minimalistický životní styl založen. V knize najdete návod, jak ÚČELNĚ zařídit domácnost. Jak upravit počítač, aby bylo vše snadno a RYCHLE dohledatelné. Jak jíst. Jak ze sebe udělat ranní ptáče. Jaké oblečení nosit. Jak se zbavit zahálky ( prokrastinace). Jak se stát produktivnější a kreativnější, prostě z vás bude takový malý Steve Jobs, neboť všichni minimalisté mají MAC :D (dobře to není podmínkou).
Život podle této příručky je jako ty krásné minimalistické byty, jež jsou účelné, harmonické, elegantní a svou jednoduchostí neuvěřitelně kreativní. Já bych v takovém bytě nechtěla žít, i když nesnáším přehršel věcí a někdy bych si přála jen bílou místnost s matrací v rohu. Chybí mi tam lidovost a kýč, mám ráda obrazy luk na nichž se pasou srny a hrnky s kočkami a klubíčky. Nevěřím, že pro nás Evropany je přirozená jakákoli harmonie, jsme maniodepresivní psychopati. Naši géniové jsou alkoholici a blázni a né meditující mniši popíjející čaj.

Odkazy pro zájemce:

 

Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková

2. února 2014 v 13:07 | Hana H.
O Vánocích jsem měla tu čest, že se mi do rukou dostaly Žítkovky resp. Žítkovské bohyně. Knihy byla bestsellerem snad předchozích dvou let a dostat se k ní v knihovně vyžadovalo velkou dávku trpělivosti. Někteří to nevydželi a zamířili do knihkupectví. Nákup to určitě nebyl smolný a já si taky na jeden výtisk brousím zoubky, ale až dokončím svou LADISLAVFUKS sbírku.

Příběh nás zavede na zasněžené vrcholky Bílých Karpat, kde žije lid svérázný, pijící pálenku, chodící v krojích každou neděli do kostela a okopávající kamenitá políčka. Je to lid zasmušilý a větrem zbitý, tamnější lidé žijí osamoceně ve svých chajdaloupkách a vše řeší tak nějak po svém, to dobré i to zlé. A právě mezi tímto lidem žijí Bohyně, žijí tam odpradávna, na tom kouzelném místě. Zdejší lid k Bohyním chodí v nesnázích, s nemocemi, trápením, prosbami,...ony jim udělají čaj ze zelin a bohují.
Jsou to ženy plné energie, svérázné a pečující. Ženy, které žijí podle prastarých pravidel i ve století dvacátém, i když tato pravidla někdy znějí jako báchorky starých bab, tak se nevyplácí jimi opovrhovat.
Bohyně byly fascinací pro nacistické ideology, kteří v nich viděli původní árijské obyvatelstvo a pro komunismus zas nevyhovující, protože nespadaly do tabulek. Nám už nepomohou.. dcery se nechtěly učit umění bohovat a odešly do měst, matky zemřely a s nimi i tajemství bohování... a my můžeme jen vzpomínat, snít a rozjímat třeba právě ve Starém Hrozenkově.

Příběh je prokládán archivním materiálem a osobními výpověďmi, čímž se dostáváme na novou úroveň, kdy se z píběhu stává tatk trochu studie a já si celou dobu kladla otázku, jaká tajemství ještě ukrývají naše archívy???

Rozhovory

28. ledna 2014 v 9:35 | Hana Blau
Jsem doma, což vede k dlouhým hodinám nudy, které jsou občas zpestřeny nějkým pivem, kávou a dlouhými rozhovory s cizími muži, které potkáváte, když jste totálně zlití a následné setkání za střízlivá je pro vás noční můrou, kterou si chcete odsnít :D. Ty rozhovory jsou poučné, zjistíte, že někteří muži dokáží poslouchat lépe, než nejlepší kamarádka. Zjistíte, že někteří muži chtějí nahlédnout do vaší duše. Zjistíte, že někteří muži ač vám tvrdí, že jste zajímavé, tak si myslí, že vás prohlédli za dva večery :D a mohou číst ve vaší duši jako v otevřené knize a vy jako slušně vychované děvče se jen smějete rozborům duše, která by měla patřit vám a muž před vámi se domnívá, že tím jen zakrýváte pláč.
Dlouhé chvíle si zkracuji pročítáním motivačních článků, které radí: najděte si práci, kde vás bude šéf tyranizivat, přicházejte do práce první a odcházejte poslední,...FUCK OFF, raději si přečtěte si Jak být líný od Toma Hodgkinsona a zajděte si na jedno.
Ovšem, když už jsme u těch motivací, tak jsem založila motivační TUMBLR, nástěnky jsou fain a člověk občas potřebuje motivaci k učení i běhání...

 


Nymfomanka

4. ledna 2014 v 12:24 | Hana H.
Očekávání, naděje,...........

Šla jsem plná nadšení na nový počin Larse von Triera, na Nymfomanku. Patřím k těm, co jako jeho první film shlédli Antikrista a na lecos si tak zvykli. Zpočátku to byla spíše póza a k přehodnocení došlo po shlédnutí Tance v temnotách.
Když jsem na Nymfomanku lanařila kamarádku, tak bylo celkem těžké jí vysvětlit, co vlastně čekat. Lyričnost a preciznost toho moc neřeknout a vyprávějte o někom, kdo natočí vyčepávající Tanec v temnotách a pak téměř pohádkový příběh o konci světa.... ten film mohl být "o čemkoli", mohl být zpracován jakkoli.... a taky mohl být vycenzurován bez přispění režiséra, ohlé chvála demokracie.
Prvních několik hodin po filmu jsem polemizovala nad tím jestli to skutečně točil on, byl všude uváděn, byly tam jeho prvky a herci, ale nebylo to ono, .......... nebyl tam ten správný cit pro detail, nevím jak velkou roli v tom hrála ta cenzura, ale doufám, že velkou!
Na zhodnocení děje je ještě čas, musím to nechat uležet.

P.S: Reklama lákala na sex a ten diváci dostali. Asi čekali nějaký sadomaso a pět orgasmů během sekundy od prvních vteřin filmu, protože reakce na prvních deset minut byly jak z ústavu pro dementy a to těch prvních desetmunut bylo nejlepších.
P.S.S: Při psaní jsem si uvědomila, že jsem pro ty špatné scény zapoměla na ty dobré a tipicky trierovské, které i z laciného porna mohou udělat "oduševnělý" příběh :D.


Kam dál